Dne 6. října jsme se zúčastnili teambuildingového zájezdu pořádaného pro organizátory GT Tournamentu, který se konal v malebných Křtinách. Naše ubytování bylo ve skautské klubovně, rovněž situované v této oblasti.
Příjezd na místo proběhl kolem osmnácté hodiny. Po ubytování a odložení našich věcí jsme se setkali s hlavním organizátorem Vojtou Ondráčkem, který měl připravený program na následující dny. Naše první aktivita byla venkovní hra, kterou jsme hráli na hřišti nedaleko klubovny. Tato hra připomínala házenou, ale místo míče jsme používali frisbee. S blížícím se večerem jsme se vrátili do klubovny, kde jsme vyčkali na zbytek účastníků. Někteří si zahráli poker, zatímco ostatní se ponořili do videoher, jako je Overcook 2. Po několika hodinách jsme si připravili karimatky a spacáky a připravili se na noc.
Ráno kolem sedmé hodiny nás vedoucí zážitkového programu probudili bouřlivým boucháním hrnců, přičemž byli oblečeni do protichemických masek a bílých overalů. Následně jsme byli rozděleni do dvou týmů a vyzváni, abychom vylezli na stromy, s tvrzením, že v okolí jsou toxické plyny a musíme se udržovat co nejvýše. Každý tým obdržel brašnu s jídlem na snídani. Téměř nikdo z okolí naše neobvyklé aktivity nepozoroval. Po zhruba patnácti minutách jsme se vrátili zpět do klubovny, kde se vedoucí představili jako Agent M a Agent Š.
Poté jsme se převlékli do venkovního oblečení a byli jsme vyzváni, abychom se opět rozdělili do dvou skupin. Obdrželi jsme brašny s různým vybavením a vydali jsme se do nedalekého lesa. Tam jsme obdrželi jmenovky a první úkol. Ve dvojicích jsme se pokusili co nejvíce sdílet informace o sobě a následně se navzájem představit před ostatními, což nám pomohlo lépe se poznat. Následovala řada seznamovacích her, které nám pomohly posílit vztahy v týmu.
Poté jsme hlouběji pronikli do lesa a byl nám představen druhý úkol. Rozdělili jsme se opět do dvou skupin a v našich brašnách jsme našli dva papírové míčky. Agent Š nám vysvětlil, že jsme součástí protiteroristického týmu, který se snaží získat souřadnice skryté bomby. Papírové míčky sloužily jako munice pro eliminaci „teroristů“. Tato hra byla podobná capture the flag.
Na dalším stanovišti nás Agent Š přivedl na menší skálu, kde nám Agent M ukázal senzor připomínající červený balónek, který jsme měli zasáhnout lukem. Každý z nás měl dva pokusy, ale bohužel nikomu se nepodařilo senzor zasáhnout, a tak jsme byli nuceni najít alternativní řešení. Jeden z nás se musel ponořit do blízkého bažinatého prostoru, aby se senzoru vyhnul. Tímto způsobem byl nakonec vyřešen problém, ale někdo z nás musel podstoupit oběť, a tím jsem byl právě já. Musel jsem se ponořit do nedalekého jezírka, abych získal „ochranou biologickou vrstvu“, díky které jsem se mohl přiblížit k čidlu a zneškodnit ho.
Další úkol nás rozdělil opět do dvou skupin, tentokrát jsme se snažili posunout co nejtěžší kámen na místo určené Agentem M. Díky dobrému nápadu využít páku se nám nakonec podařilo dovalit vcelku slušný balvan. Následoval další úkol, ve kterém jsme se znovu rozdělili do dvou skupin a vypravili jsme se na nejtěžší výzvu.
Na tomto místě jsme museli, využívajíce informace získané z předchozích úkolů, "zneškodnit bombu". Problémem bylo, že od ní museli všichni stát minimálně 3 metry a nesměli se dotknout jejího těla. Pro tento úkol jsme použili provaz, který jsme obtočili kolem stromu a po hodině byla bomba "zneškodněna". Jako odměnu jsme si museli sami uvařit oběd, a tak se dopolední program uzavřel. Oběd jsme si připravovali v kotlíku na ohni. Kromě těstovin a trochy zeleniny jsme moc na výběr neměli, některým se oběd povedl skvěle, některým o něco méně, ale všichni jsme se nakonec najedli.
Následně jsme se sbalili, uklidili po sobě a kolem třetí hodiny odpoledne jsme se vrátili zpět do klubovny, kde jsme probrali průběh turnaje. Každý zkontroloval své věci a zjistil, co mu chybí. Následoval volný program, kdy někteří pokračovali v chystání turnaje, jiní hráli hry a někteří si šli odpočinout.
Poslední den byl spíše věnován balení a uklízení. Umyli jsme nádobí, uklidili po sobě a sbalili své věci. Na závěr jsme se všichni sešli na společné fotce. Celý tento zážitek byl pro mě velmi pozitivní, mám pocit, že posunul vztahy v týmu a dodal nám motivaci a energii dále na turnaji pracovat.
Vojtěch Dušánek
